Rozhovor s Martinem Kubešem

Celý rozhovor s Martinem Kubešem.

Co je tvoje úplně první vzpomínka na brandýský fotbal?
Pamatuju si, že jsem chodil na fotbal s tátou. Tam jsme se rozdělili, já šel s klukama na škváru a táta na pivo. O poločase jsem dostal buřta od p. Mráze, který mi pokaždý spadnul na zem a když jsem k tomu přidal, že jsem byl celý od škváry, tak jsem doma dostal kotel.

Pod jakými trenéry si v FKB (mláděž + A-tým) trénoval?
Když to vezmu chronologicky, tak pánové Kapička, Bočánek, Folwarczny, Čajka, Moravský, Muller v mládeži a poté Koch, Hejno, Zajac, Sunkovský, Hradecký, Zamazal v A týmu.

Jsou nějací hráči, kteří s tebou prošli všechny kategorie až po A-tým?
Když se nad tím zamyslím, tak před 4 lety byl kádr brandýského Áčka prošpikován spoluhráči z tehdejší přípravky. Našel jsem fotky, kde jsme ve složení bratři Folwarczní, bratři Janáčkové, M. Moravský, M. Urban a další.

Jaké to bylo poprvé vstoupit do kabiny ačka?
Byl jsem posranej až za ušima, ale nechtěl jsem to na sobě dát znát. Nejhorší okamžik pro nováčka je to, když přijde do kabiny a neví kam si sednout. Naštěstí tam byl Paťák a nevadilo mu, že jsem si sedl vedle něj.

Ty jsi si v kariéře zahrál za celkem hodně klubů. Na který kromě FKB vzpomínáš nejvíce?Vzpomínám na všechny – na Neratovice, kde jsem strávil prakticky celou mládež, na Mladou Boleslav, kde jsem hrál dorosteneckou extraligu, na Čelákovice, kde jsem se naučil hrát dospělý fotbal a potkal spoustu výborných fotbalistů, několik pěkných vzpomínek mám i na Libiš.

Proč si se nakonec do FKB vrátil a věřil si, že oslavíte tolik postupů za sebou?
Naši tátové nám pořád cpali do hlavy, jak by bylo krásný, kdybychom se zase všichni vrátili do Brandejsa. Vrátit jsem se chtěl vždycky, ale upřímně, když jsem viděl, jak Brandýs padá, níž a níž, tak se mi úplně nechtělo jít z divize do B třídy. Z té se snad dá spadnout už jenom do Labe. Nicméně přesvědčil mě Piny, stejně jako ostatní. Když jsem viděl, že se vrací i další kluci jako Janas, Rajchy, Urbis,.. nebylo už co řešit. A ty postupy? Nó, muselo se pár věcí změnit a pak už to fungovalo. Osobně si myslím, že kdybychom byli v divizi o rok dřív, tak jsme měli reálnou šanci postoupit do ČFL, protože ten rok vnímám jako zlomový. Byli jsme ve formě, vyhýbali se nám zranění, a byli jsme komplet včetně kluků, kteří z rodinných nebo zdravotních důvodů přestoupili nebo skončili kariéru. Na druhou stranu – když si představím ty oslavy postupu – zaplať pán Bůh, že jsme v divizi.

Dnes možná na pár minut na skočíš do svého posledního utkání. Co si bude nejvíce z fotbalu chybět?Asi kamarádi. Sice se budeme potkávat pořád, ale už to není takový. Dále tréninky, protože ty tam jsou doby, kdy jsem mohl sežrat na co jsem přišel a neztloustl a ta atmosféra v kabině byla 99% času úžasná.

Nějaký vzkaz na závěr fanouškům?Můžu jim jen a jen poděkovat. Nikdy nezapomenu na výjezdy jako do Poříčan, kde bylo našich fanoušků 2x tolik co domácích a atmosféra vynikající. Co jsem se bavil s pár protihráči, tak mi potvrdili, že hrát v Brandejse se nikomu moc nechce a jsou většinou rádi, že už jsou doma ???? Takže ještě jednou díky, byla to nezapomenutelná jízda.

J. Janáček – Můj „kamarád z hajzlu“. Známe se od přípravky, vždycky jsem si s ním chtěl zahrát a jsem rád, že se mi to podařilo. Být na rohu, letět na mě balón a za mnou uslyšet to hromový „JÁÁÁ“, tak si v klidu dojdu za lajnu a tam si to vysypu z trenek. 

M. Stross – To nejde popsat, to se musí vidět :D Michalův aut zlidověl už i mezi rozhodčími a už ho nechávají házet si, jak chce. Na druhou stranu je to obrovský dříč a když byl na tréninky fotbal, byl jedním ze 3, komu jsem se vyhýbal. Kope jak elektrika a když byl ještě rychlý, bylo strašně těžký ho obejít.

J. Stross – Do teď nechápu, jak se naučil, tak číst hru. Dokáže hráče obrat o balón bez toho, aby udělal krok navíc, proto se nikdy nezpotí. V kabině mi přišel jako most mezi mladejma a starejma a jako jeden z mála se u toho dokázal obejít bez sprostých slov, takže je to svého druhu diplomat. Asi by rád střílel góly, protože mu jednou za čas rupne v kouli a chce projít celý hřiště sám – nepamatuji se, že by to vyšlo????  

M. Baloun – Piny ho kdysi pojmenoval přesně „blázen na útěku“ ????. Hodnej kluk, který by se rozdal, je s ním sranda, ale jak vleze na hřiště, tak se z něj stane Řepka. Stoper, jak má být a když jsou oba se Strossákem zdraví, tak je Janas prakticky bez práce.

J. Reichert – S Rajchym se známe snad od dvou let a prožili spolu hodně, hráli jsme spolu už v Čelákovicích. Když se dobře vyspal, dokázal udělat zápas, ale kvůli svojí povaze radši nikde moc nevyčníval. Každopádně nepostradatelná součást týmu a velká škoda, že odešel na špatnou stranu Labe ????

J. Prokop – To samý v bledě modrým. Kdo zná Johnyho tak ví, že kdyby nebyl tak hodnej, tak mohl být dávno někde výš. Z výstavní obrany dokázal 3 doteky udělal partů blbů s klackem v ruce. Velká škoda takového talentu, ale Johnyho to prostě takhle baví a pro Brandejskej fotbal jenom dobře.

M. Urban – Urbis super fotbalista a super kluk, kterému se bohužel nevyhnulo snad žádné zranění, které na světě existuje a tím pádem muselo přijít to, co i u mě – konec. Zase velká škoda, protože si myslím, že měl mladším klukům co předat a jeho význam na hřišti byl neoddiskutovatelný.

D. Folwarczny – Moje celoživotní tréninková dvojice a jak už jsem psal – nebýt jeho, jeho zarputilosti, a schopnosti nenechat se odbýt, pravděpodobně by na Spořilově byly místo hřiště brambory nebo nedej Bože hřiště na florbal. Má nejvyšší úmrtnost nových hráčů, ale díky tomu se sem nedostane kdejaký lempl (sparťan) ????. Kapitán, jak má být a fotbalista každým coulem. Mohl jsem do vápna nacentrovat poslepu a vždycky jsem věděl, že bude na zadní tyči a on věděl, že to tam dám. Hrát bude tak do 70ti a to ho bude muset odvézt houkavý auto. Je svůj. Nenechá si od nikoho nic diktovat a všichni 3 lidi na světě, kteří ho mají rádi, by na něm nic neměnili – včetně mě.

A. Maršner – Abych neustále nezačínal slovy velká škoda, tak u Aleše (švagra) musím říct, že je to pravděpodobně nejšikovnější fotbalista, se kterým jsem se kdy potkal. Nejde ani o to, že by dělal nepředstavitelné kličky, to ne, ale dělal je v takové rychlosti jako nikdo. Člověk věděl, že dostane housle, tak na něj běžel se slepenýma nohama, ale on to tam stejně nějak dostal, a ještě mu naložil na solar ????. Tím, že se teď loučím já nemá naše rodina už v áčku zastoupení. Doufám ale, že jednou si za áčko zahraje synovec Daniel.

V. Bojkovič – jediný důkaz existence brandýského skautingu. Tato posila z bývalé Jugoslávie se výborně asimilovala a po zvládnutí základů češtiny skvěle zapadla do místního kolektivu. Tehdejší tým si bez něj nedokážu a ani nechci představit. Když jsem měl jakýkoliv splín a blbou náladu věděl jsem, že mě z toho Vláďa dostane. Člověk si před ním nemohl postěžovat, protože on to měl, dle jeho slov „na hovno“ úplně všude. Kdyby vám měli uříznout obě nohy, Vláďovi by uřízli 3 nohy. Bylo to naše eso v rukávu na poslední minuty a jednou mě to doslova připravilo o vlasy.

F. Braborec – neuvěřitelný dříč a poctivec. Nedostal do vínku techniku nebo střelu, ale na hřišti vždycky nechal všechno. Další z těch, kterým jsem se na tréninku při hře vyhýbal, schází už jenom Krajda. Pravděpodobně další kapitán, pokud se dožije piňákova odchodu do důchodu.

M. Kovařík – myslím, že drží klubový rekord v počtu gólů za sezónu a ten rekord má po právu. Ray měl vždycky dvoje plíce a ke cti mu slouží, že je to patrně asi nejslušnější hráč, se kterým jsem kdy hrál. Za celou dobu jsem slyšel asi 3 sprostá slova, a to v naší kabině, kde se používá „vole“ místo interpunkce, něco znamená. Super kluk, který nezkazí žádnou srandu a také vášnivý sběratel Ivošových citátů, pro nezasvěcené – nedoceněný Cimrman fotbalového světa.